Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Česká sakrální architektura v letech 1900 - 1950 v mezinárodním kontextu
Obrtlík, Jan ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Halík,, Pavel (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Práce se zabývá historií a výkladem vývoje sakrální architektury v českých zemích v období první poloviny 20. století. Látku interpretuje v široce pojatém rámci, který uvádí historické předpoklady tohoto vývoje a také ve významných případech i jeho mezinárodní souvislosti. V úvodní části předkládá přehled všech dosavadních publikací k tématu a navrhuje určitý způsob interpretace sakrální architektury, který zohledňuje přirozené rozdvojení oboru mezi architektonické a religionistické disciplíny. Samotný výklad začíná popisem společenské a náboženské situace v Rakousku-Uhersku a jejích důsledků pro vývoj sakrální architektury. Uvádí hlavní příklady sakrálních staveb a míru jejich vazby na dobový vývoj architektury obecně. Následně zmiňuje transformační vliv první světové války a vzniku samostatného Československa, který vedl ke vzniku nových církví s vlastními architektonickými ambicemi a také k přesunu těžiště oborového zájmu k novým tématům. Sleduje paralelu s dobovými trendy v architektuře 20. let a míru jejich uplatnění ve specifickém oboru sakrálních staveb i ve vztahu k jednotlivým církvím, jejichž architektury se vyvíjely odlišně. Dále uvádí vývoj sakrálních staveb ve 30. letech obzvláště ve vztahu k dobové společenské atmosféře a proměně akcentů mezi konzervativním a progresivním pojetím náboženství. Navazuje přehledem proměny náboženské kultury v průběhu druhé světové války v Protektorátu Čechy Morava a ukazuje specifičnost nepočetných příkladů chrámových staveb a projektů z tohoto období. V závěrečné části pak práce zachycuje vývoj společenské role náboženství v poválečném období a vliv komunistického převratu v roce 1948 na možnosti náboženské architektury. Konstatuje negativní vliv obou totalitních režimů na kvalitu sakrálních staveb následujícího období a malou míru oborových teoretických znalostí, které se mimo jiné projevují i nedostatkem primárních zdrojů, z nichž by tato práce chtěla vycházet. Ačkoliv práce nemá a nemůže mít ambici úplného prozkoumání látky, předkládá faktografii a soubor interpretací, kterými je možné alespoň částečně zacelit citelné mezery v historiografii české sakrální architektury 20. století.
Česká sakrální architektura v letech 1900 - 1950 v mezinárodním kontextu
Obrtlík, Jan ; Kyselka, Mojmír (oponent) ; Halík,, Pavel (oponent) ; Šlapeta, Vladimír (vedoucí práce)
Práce se zabývá historií a výkladem vývoje sakrální architektury v českých zemích v období první poloviny 20. století. Látku interpretuje v široce pojatém rámci, který uvádí historické předpoklady tohoto vývoje a také ve významných případech i jeho mezinárodní souvislosti. V úvodní části předkládá přehled všech dosavadních publikací k tématu a navrhuje určitý způsob interpretace sakrální architektury, který zohledňuje přirozené rozdvojení oboru mezi architektonické a religionistické disciplíny. Samotný výklad začíná popisem společenské a náboženské situace v Rakousku-Uhersku a jejích důsledků pro vývoj sakrální architektury. Uvádí hlavní příklady sakrálních staveb a míru jejich vazby na dobový vývoj architektury obecně. Následně zmiňuje transformační vliv první světové války a vzniku samostatného Československa, který vedl ke vzniku nových církví s vlastními architektonickými ambicemi a také k přesunu těžiště oborového zájmu k novým tématům. Sleduje paralelu s dobovými trendy v architektuře 20. let a míru jejich uplatnění ve specifickém oboru sakrálních staveb i ve vztahu k jednotlivým církvím, jejichž architektury se vyvíjely odlišně. Dále uvádí vývoj sakrálních staveb ve 30. letech obzvláště ve vztahu k dobové společenské atmosféře a proměně akcentů mezi konzervativním a progresivním pojetím náboženství. Navazuje přehledem proměny náboženské kultury v průběhu druhé světové války v Protektorátu Čechy Morava a ukazuje specifičnost nepočetných příkladů chrámových staveb a projektů z tohoto období. V závěrečné části pak práce zachycuje vývoj společenské role náboženství v poválečném období a vliv komunistického převratu v roce 1948 na možnosti náboženské architektury. Konstatuje negativní vliv obou totalitních režimů na kvalitu sakrálních staveb následujícího období a malou míru oborových teoretických znalostí, které se mimo jiné projevují i nedostatkem primárních zdrojů, z nichž by tato práce chtěla vycházet. Ačkoliv práce nemá a nemůže mít ambici úplného prozkoumání látky, předkládá faktografii a soubor interpretací, kterými je možné alespoň částečně zacelit citelné mezery v historiografii české sakrální architektury 20. století.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.